Za to co najdete na tomto webu vděčím dvěma skupinám přátel, které jsem potkal ke konci devadesátých let a kteří mě zasvětili do základů dvou tak zcela odlišných způsobů tvorby.
Tou první skupinou byli lidé se kterými jsem dával dohromady místní infokanál co jsem pojmenoval Tišnovská Televize a kteří mě naučili skladbu střihu, základy kompozice, základy novinařiny a základy televizní techniky. Jako elektroinženýr zaměřený na audio/video techniku jsem sice měl jisté předpoklady, ale oni mě naučili jíst příborem. Bez toho ostatního by to bylo jako pojídat celý oběd lžící z ešusu.
Tou druhou skupinou byly přátelé z řad kovářů, slévačů a sochařů, díky kterým jsem objevil zálibu ve tváření železa a práci s kovovými materiály. Zde jsem asi něco zdědil po dědovi a praprastrýci, kteří byli kováři.
I když už pro televizi dáno nepracuji a moje tvorba se scvrkla na rodinná videa, tak si občas pro radost vyrobím nějaký zajímavý publicisticko dokumentární pořad, protože témat je okolo nás obrovské množství. Daleko raději ovšem chodím do kovárny ( zahradní altánek s přenosnou výhní a osmdesátkou kovadlinou ) abych si odpočinul od věčného sezení u počítače.
Jako amatér na rozdíl od profesionála nevím, že něco nejde nebo že je to drahé a časově náročné. Tím pádem si mohu dovolit dělat věci, které by normální živnostník nedělal a za cenu materiálu, protože pro mě je hlavní pocit z dobré práce.
