mix dokumentů – Radim Tichý

Příběh z domu č.p. 622 a č.p. 615

O válce na Tišnovsku jsem už natočil spoustu krátkých dokumentíků (schválně píšu zdrobněle, protože to ani tak nejsou plnohodnotné dokumenty jako spíš amatérská publicistika). Toto téma je docela vděčné. Pamětníci ...těchto událostí jsou stále na živu, jde často o velmi silné příběhy a hlavně díky tišnovskému zubaři Janu Crhovi, který se nebál vyrazit 9.května 1945 ven s šestnáctkou kamerou, je osvobození Tišnova včetně dalších událostí zachyceno na několika velkých filmových cívkách, co teď odpočívají v depozitu Podhoráckého muzea.
Konec války v Tišnově, pád Liberatoru, bombardování spojenci, vyhození mostů přes řeku, osádka německého tanku poklidně sledující shromáždění místních na náměstí. O všem už někdo na kameru vyprávěl nebo něco napsal. Jaké však bylo moje překvapení, když Miloš Sysel přišel s tím, že zná chlapíka co to jako děcko koupil ve sklepě od bomby, kde ve vedlejším baráku druhá bomba vymazala ze světa celou rodinu. Prý jestli ho neznám. Nějakej Chlup. Nejen, že jsem ho léta znal, on to je několik let dokonce můj soused. To že kulhá jsem přisuzoval nějaké autonehodě či nemoci. No a tak vznikl tento krátký film o příběhu malého chlapce co se schovával s rodinou ve sklepě před náletem. Jako druhého pamětníka jsem si o filmu dovolil obsadit svého oblíbeného Karla Krejčího, který kdysi prohlásil, že vůně jeho mládí je vůně bílého fosforu (návštěvníci Mášových Dubin a Hasiči ví o čem mluvím) a který měl v době konce války sladkých sedmnáct, takže vše intenzivně vnímal a prožíval.Show More

Příběh z domu č.p. 622 a č.p. 615

Lyžování na Tišnovsku - 1.díl

Zmizelí sousedé, Tišnov 1941-1945 1.část

Film postavený na vzpomínkách na tišnovské oběti holocaustu se tak trochu vymyká všem předešlým filmům, které jste v seriálu Tišnovská 10 mohli vidět. Vznikl díky projektu STOLPERSTEINE 2014 - HOLOCAUST ...V TIŠNOVĚ 1941-1945, které sdružení Continuum Vitae uspořádalo letos na podzim. Součástí toho projektu byl kromě položení pamětních kamenů a výstavy o tišnovských Židech i krátký výukový film pro potřeby škol. Právě tento film, který jsem začali točit už před rokem se stal základem dvou dílů nazvaných Zmizelí sousedé. I přes to, že ti, kteří si židovské obyvatele mohli pamatovat před jejich odvlečením do lágrů, byli v té době ještě děti, se nám podařilo složit z těchto střípků malou mozaiku vzpomínek. Co však zcela od základu změnilo naši práci byl objev staré videokazety s rozhovorem s Charliem Ponížilem, synem Marie a Alfréda Pollakových. Marie se po rozpadu jejich manželství znovu vdala za advokáta
Viléma Ponížila a ten syna Karla (na Charlie si jméno změnil až po emigraci v šedesátých letech) adoptoval. Charlie v rozhovoru vypráví od svého mládí v Tišnově přes cesty po nacistických lágrech až po emigraci do Kanady a USA. Kazetu s částí rozhovoru získal Miloš Sysel od MUDR. Ponížilové,
bohužel na ní ale chyběla ta pro nás nejpodstatnější část, kde popisuje svůj život v Tišnově před odjezdem do prvního tábora v roce 1941. Bylo nám jasné, že bez toho by film byl jenom poloviční. Ch. Ponížil je bohužel už devět let po smrti a tak jsme zahájili pátrání, které na poslední chvíli slavilo úspěch. Miloši Syslovi se podařilo v USA kontaktovat USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education, která rozhovor s Charlie Ponížilem natočený v Praze roku 1996 vlastní a byla ochotna nám ho poskytnout. Zajímavé na výrobě celého filmu bylo i to, že když už byl hotový, tak se najednou objevily další fotografie, které by se do něj hodily a tak to bylo několikrát za sebou včetně premiéry v Muzeu města Tišnova 20.září, kde se ještě podařilo získat další čtyři fotografie rodiny Ponížilovi a dodatečně je tam vložit.Show More

Zmizelí sousedé, Tišnov 1941-1945 2.část

Lyžování na Tišnovsku - 2.díl

Skauting na Tišnovsku - II. část

Poslední jaro - Pár vzpomínek na Boženu Škrabálkovou

Svatý Kliment u Lipůvky

Návštěva rodného domu Dr. Vladimíra Procházky

Dr. Vladimír Josef Procházka - 100 let v archivu

Oldřich Kothbauer - zbraně ukryté na zahradě

Příběh Oldřicha Kothbauera jsem natáčeli v roce 2015 pro sérii publicisticko-dokumentárních pořadů Tišnov v II. odboji věnovaných 70. výročí konce druhé světové války. Tehdy vzniklo sedm dílů mapujících prostřednictvím výpovědí ...pamětníků několik důležitých kapitol odboje na Tišnovsku. Oldřich Kothbauer ale mezi nimi chyběl, protože rozpracovanému pořadu něco chybělo a tak vznikla jen zkrácená pracovní verze, promítaná na radnici v červnu téhož roku u příležitosti křtu knihy o Oldřichu Kothbauerovi. Téma jsme otevřeli více jak po roce s tím, že by bylo škoda, aby to zůstalo nedodělané. Jako oživení celého příběhu Miloš Sysel vymyslel, že budeme s Jitkou Hochmanovou, dcerou Oldřicha Kothbauera, jakoby pátrat po těch zakopaných zbraních u nich na zahradě, odkud je tehdy před sedmdesáti lety vykopávali. Já jsem si vzal detektor co mi kdysi věnoval Karel Krejčí a vyrazili jsme na zahradu. Podle očekávání jsme ze země vytahovali kousky plechů a hřebíky z rozpadlých Nábojnice byly vyňaté z nabíjecích páskůaltánků a laviček, ale pro naše filmové účely to bohatě stačilo. Pak se ale ozval silný signál a po několika kopnutích z hlíny vykoukly nábojnice. Když jsme jámu více otevřeli bylo jasné, že jsme narazili na jednu z ukrytých schránek, kterou tehdy Němci při vyklízení zahrady zřejmě nenašli. Přiznám se, že kdyby to nebylo do filmu, tak nábojnice sám vyzvednu, nechám je delaborovat a budu mít hezký suvenýr. Takhle jsme ale raději volili cestu, jak by se v případě takového nálezu mělo postupovat. Zavolali jsme na místní policejní oddělení a ti tam poslali tým pyrotechniků. Po chvilce kopání pyrotechnici vyzvedli ze země zhruba tři stovky nábojů 7,92 × 57mm Mauser, které byly spolu s nábojovými pásky zakopány zřejmě v plechovém kanystru. Ten se v zemi zcela rozpadl a to že šlo o kanystr se domníváme jen na základě hrdla šroubovacího uzávěru, který se na rozdíl od zbytku nádoby zachoval. Munice byla už zkorodovaná. Naštěstí nešlo jak v případě lesů nad Lomničkou o průrazné zápalné střely s bílým fosforem, ale o zcela běžné střelivo, které bylo v první polovině dvacátého století na světových bojištích jedno z nejpoužívanějších. Podle značení nábojnic šlo v drtivé většině o výrobky z brněnské Zbrojovky z roku 1939. Nábojnice byly vybaveny různými typy střel včetně několika svítících. Celkem toho pyrotechnici odvezli k likvidaci přes tři kila. Zajímavostí celé této akce bylo ono propojení mezi minulostí a přítomností, protože Jitka Hochmanová, která celé akci na zahradě přihlížela, před sedmdesáti lety na stejném místě jako malá holka asistovala i při vyzvedávání zbraní a střeliva, které tam na začátku války zakopal její tatínek.Show More

Železo z Tišnova - historická tavba 2016

Tento film vznikl jako vedlejší produkt akce, jejímž hlavním produktem bylo železo. Plných 129 gramů surového železa, které se nám podařilo napotřetí vytavit z místní rudy. První dvě tavby jsme uskutečnili souběžně ...u příležitosti letních Trhových slavností. Město nám dovolilo postavit pece v prostorách plánovaného parku v zahradách pod kostelem. Se samotnou technologií
tavby nám pomohli přátelé, kteří na rozdíl od nás už nějaké zkušenosti měli. I když akce byla výborná a přišlo se na ni podívat spousta lidí, následovalo večer při otevření pecí zklamání. V peci, kde Martin Golec zpracovával limonit natěžený v Rudicích při kutání hlíny, byla jen hromada popela. V mojí peci, kde jsme se snažili vytavit hematit z odvalu staré barytové štoly na Květnici, to vypadalo trošičku lépe, ale těch pár zrnek železa v hroudě strusky ani nestálo za řeč.
Důležité však byly nově nabyté zkušenosti a také to, že zbylo pár pytlů uhlí a půl kbelíku tišnovské rudy, takže jsem chtěl uspořádat ještě jednu tavbu. Jenže prázdniny skončily dříve, než jsme to stačili uskutečnit a pak už najednou nebyli lidé ani čas. Věděl jsem, že pokud to neuděláme letos, tak už to neuděláme nikdy, a tak jsem sám vyrazil do Rudic pro hlínu, sám postavil pec a s pár nejvěrnějšími uspořádal listopadovou tavbu. Musel jsem sáhnout k několika kompromisům, kdy otroka s měchem nahradil starý vysavač a hematit z Květnice z části doplnil koupený hematit odkudsi z Indie. Výsledek ale nakonec dopadl dobře. Druhý den na nás v peci čekala půl kilová houba, ze které se Radkovi Bártovi podařilo vykovat železný hranolek o hmotnosti 129 gramů. Velký úspěch. I když na to bylo potřeba 30 kilo uhlí, 20 kilo rudy. 300 kilo hlíny, 20 deka vápence, 2 dny příprav a 10 hodin práce u pece. Když do této rovnice započteme i dvě předchozí neúspěšné tavby, tak několik lidí pracovalo několik desítek hodin, aby za použití tři čtvrtě tuny jílu, metráku dřevěného uhlí a čtyřiceti kilo různých rud získalo 129 gramů těžký železný hranolek. I tak si ale troufnu říci, že to byl úspěch a to nepočítám ten sud piva z pivovaru Květnice, který jsme u toho vypili.Show More

1 of 2